Boletus arcanus
V dětství jsem vystřídal celou řadu kroužků a zájmů, z nichž dodnes mi vydržel především jeden – čtení knih a celkový zájem o literaturu. Není proto divu, že mé kroky ze školy či práce často nesměřují ihned domů, ale nejprve do knihovny.
Na rozdíl od jiných dnů, kdy se vydávám pátrat po té správné knize, která mi zpestří několik následující večerů, dnes si jdu pro konkrétní titul – Boletus arcanus. Tuto knihu Miloše Urbana mi před nedávnem doporučila spolužačka, dá-li se tak kamarádka ze stejného ročníku vysoké školy nazvat.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem již při vstupu do knihovny. Odpovědi jsem se ovšem nedočkal, neboť paní knihovnice se právě věnovala slečně, jež zjevně přišla jen o chvíli přede mnou. Bez dalšího rušení jsem se tedy vydal hledat vytouženou knihu Boletus arcanus.
„Boletus, Boletus, Boletus,“ honilo se mi hlavou, když jsem procházel uličkou s knihami začínajícími na písmeno B a prstem přejížděl jednu po druhé. Jenže co to, za nedlouho jsem došel až na konec a knihu nenašel. „Vezmu to ještě jednou,“ říkal jsem si, jenže opět bezvýsledně. Ač tedy vyrušuji nerad, bez otálení jsem se vydal za paní knihovnici. Slečna už mezi tím, jak se zdá, odešla.
„Co byste rád?“ usmála se knihovnice.
„Dobrý den, odpusťte, že ruším. Rád bych si zapůjčil knihu od Miloše Urbana, Boletus arcanus, máte ji tu?“ zeptal jsem se zdvořile.
„Malý moment,“ odpověděla knihovnice a po pár klapnutí na klávesnici počítače dodala: „Bohužel, je mi líto, včera byl zapůjčen poslední výtisk.“
„Dobře, nic se neděje, i tak vám děkuji,“ řekl jsem a vydal se ke stolku pro návštěvníky, jenž se nacházel jen několik málo kroků ode mě.
„Nemáte zač, pane,“ ukončila ještě rozhovor knihovnice.
Posadil jsem se, odložil tašku a z její boční kapsy vytáhl mobilní telefon. „No co, tak si knihu rovnou objednám ve svém oblíbeném knihkupectví Mobi,“ pomyslel jsem si. A také že ano. Na stránkách knihkupectví Mobi jsem Boletus arcanus našel okamžitě a během několika dalších minut jsem měl titul opravdu zakoupený.