Tvořivé nápady pro šikovné děti
Byly tři hodiny odpoledne a já šla právě z práce. Chodím tak každý všední den mimo čtvrtek, kdy zůstávám déle a klábosím s kolegyněmi. Tedy ne přímo v práci, ale při čaji či kávě v naší oblíbené, nedaleké kavárně. S Lenkou jsme ji poprvé navštívili, když nám bylo sedmnáct. No, lépe řečeno, seznámili jsme se tam. Ona seděla u stolu začtená do svého románu a já hledala společnost. Do dnes mi z legrace vyčítá, že jsem ji při knize vyrušila.
Jak už mívám ve zvyku, cestu z práce si nikoliv zkracuji, ale prodlužuji. To proto, abych nahlédla do aktuální nabídky místního knihkupectví, jestli mě dnes některá z knih přinutí vejít a zblízka si ji prohlédnout. A dnešní den nebyl výjimkou. Knihy mám ráda, ba by se dalo říct, že až příliš. Mám jich doma nespočet a už se držím zásady nekupovat víc, než jsem schopna v danou dobu číst.
„Kdybych si tak dnes koupila něco, něco… prostě knihu, kterých mám sice dost, ale určitě si i na ni udělám čas,“ říkala jsem si. „Anebo aspoň věnovala literaturu svým přátelům.“ A právě v tu chvíli, jako by mé přání bylo vyslyšeno. Přišla jsem právě před výlohu knihkupectví, když v tom jsem spatřila titul Tvořivé nápady pro šikovné děti.
„To bude něco pro moje holky,“ pomyslela jsem si. Vešla jsem tedy dovnitř, prošla několika uličkami a knihu si pohotově našla. Otevřela jsem ji a pustila se do letmého čtení a prohlíženi. „Jo, tím Kristýnce a Dáši jistě udělám radost.“
Knihu jsem odložila a knihkupectví zase hbitě opustila. Nezamířila jsem ale rovnou domů, jak jsem původně plánovala, ale vrátila se zpět směrem k místu, kde pracuji. Otevřela jsem dveře kavárny, slušně pozdravila a poprosila: „Vídeňskou kávu, prosím.“
Usadila jsem se k nejbližšímu stolu. Bylo tu prázdno, možná víc, než jsem zvyklá. Z kabelky jsem vytáhla mobilní telefon a nalistovala stránky mého oblíbeného knihkupectví Mobi. V nabídce jsem našla knihu Tvořivé nápady pro šikovné děti, jež jsem si právě vybrala v kamenném knihkupectví, a honem ji vložila do internetového košíku. Během několika dalších vteřin byla kniha objednána.
„Zde je vaše káva,“ vyrušil mě mně již dobře známý hlas.
Poděkovala jsem. Mobilní telefon jsem vložila zpět do tašky a s dobrým pocitem si dopřála chvíli klidu a odpočinku.