Assassin´s Creed – Bratrstvo
Tomáš byl teprve sedmnáctiletý kluk, ale knih už měl přečteno tolik, že by se za to nemusel stydět kdejaký dospělý muž. Vůbec nejradši měl sci-fi a fantasy a často, stejně jako dnes, četl také ve škole o přestávkách. Problém byl jediný – zbytek třídy dělal hluk, a tak se to chtělo vydat někam jinam.
Když tu jednou seděl na lavečce u školních šaten ve druhém patře, jeho oblíbeném místě, oslovil ho nějaký, mu dosud neznámý hlas.
„Páni, vždyť ty čteš jednu knížku za druhou,“ řekl.
Tomáš v mžiku zvedl oči od knihy a spatřil chlapce z vyššího ročníku, kterého občas potkává na obědě. Víc o něm ale nevěděl, ani jak se jmenuje.
„Promiň, já jsem Lukáš, vídávám tě tu sedávat skoro každý den,“ dodal, když se Tomáš tvářil poněkud překvapeně. „Taky rád čtu. Co to máš?“
„No, Assassin´s Creed – Bratrstvo,“ řekl Tomáš stále trochu udiveně a přitom přivřel knihu tak, aby její obal ukázal Lukášovi.
„Vážně?“ otázal se Lukáš. „Tu jsem taky četl, ale už to bude nějaký ten měsíc zpátky. A máš nějaký oblíbený fantasy?“
„Hm, asi ne,“ zamyslel se Tomáš, „mám rád knihy obecně a fantasy obzvlášť.“
„Tak to jsme dva,“ usmál se Lukáš. „Jé hele, knihkupectví Mobi,“ spatřil Lukáš lísteček, který Tomáš používal v knize jako záložku. „Neříkej, že tam taky nekupuješ?“
„No jo,“ přitakal Tomáš. „Střídavě v Mobi a knihkupectví Beletrie.“
„Nepovídej, tak to si určitě budeme rozumět. Já v Mobi nakupuju hrozně rád, hlavně třeba na obědě. To si někdy objednám i dvě knihy, abych měl o víkendu co číst. Právě i Assassin´s Creed – Bratrstvo mám odtam.“
„To já taky. Jednou jsem dokonce v Mobi vyčerpal svoje měsíční kapesné od rodičů a pak doma dva týdny vysvětloval, proč tomu tak bylo,“ prohodil Tomáš z legrace. Oba chlapci se začali smát.
„A do kamenného knihkupectví nechodí?“ pokračoval v rozhovoru Lukáš.
„Už ani ne,“ vysvětloval Tomáš. „Dřív jsem hodně nakupoval právě v Beletre.eu a od té doby, co znám knihkupectví Mobi, tak mi kamenné obchody a knihovny slouží opravdu už pouze na to, abych si nějakou knihu vybral.“
„To chápu,“ souhlasil Lukáš, „já jsem na tom dost podobně. A co děláš jiného kromě čtení?“